Zapojení žáků do procesu hodnocení má své opodstatnění. V prvé řadě vytvoříme prostředí, ve kterém reflexe a hodnocení není pouze v rukou učitele a kde nejsou žáci pouhými pasivními příjemci zpětné vazby od učitelské autority. Vrstevnické hodnocení, tedy zpětná vazba, kterou si poskytují spolužáci mezi sebou, posiluje u žáků schopnost vyjadřovat se k tomu, co ten druhý zná, co umí a co ovládá. Hodnocený dostává zpětnou vazbu v jazyce a formě, jež mu může být srozumitelnější, neboť mu ji poskytuje osoba stejného věku a podobných zkušeností. Zpětná vazba od žáků bývá často také velmi upřímná a popisuje realitu tak, jak ji dítě v dané situaci vnímá vzhledem ke všem momentálním faktorům. Další možnou výhodou je jistě i to, že žák si doporučení od svého spolužáka může vzít více „k srdci“ než hodnocení učitele. Zpětná vazba vycházející z podobné perspektivy tak může ve výsledku vyvolat větší efekt než od zkušeného učitele. Pokud provádíme vrstevnické hodnocení způsobem, že se k jedné konkrétní práci vyjadřuje celé třída či vícero členů třídy, obdrží tak hodnocený poměrně bohatou zpětnou vazbu co do kvantity, tak kvality. Každý z hodnotitelů si totiž všímá jiných detailů a může poukazovat na rozdílné oblasti a momenty hodnocené činnosti/produktu. Důležité je zmínit, že zpětnou vazbu nemusí žáci poskytovat pouze vzhledem k práci, ale též k chování svého spolužáka. Pokud někomu poskytujeme zpětnou vazbu, velmi často se nám stává, že ve výsledku nepřemýšlíme pouze o práci někoho jiného, ale i o své vlastní. Uvědomíme si například, že se dopouštíme stejných chyb, a tak nás hodnocení vede k vlastní sebereflexi. Tříbíme si také slušné a vhodné vyjadřování.