Sebehodnotící archy pro dějepis jsem využila ve dvou třídách 6. ročníku. V 6. A je 26 žáků. Na základě přítomnosti žáka s PAS zde působí asistentka pedagoga a dále třídu navštěvují tři žáci s OMJ. Specifikum třídního kolektivu spočívá v potřebě jej nadchnout a nedopustit nezúčastněný či lhostejný přístup k výuce, pro podchycení celku je formativní přístup velmi důležitou technikou, jak docílit pozornosti všech. V této třídě se při prezenční výuce velmi vyplácejí „vyvolávací špachtličky“ (náhodné losování), které nenásilným způsobem nasměrují žáky k trvalejší pozornosti. Třída 6. D je velmi akční a živá, se spolupracujícím a poměrně početným chlapeckých jádrem. Zde jsou špachtle i „formativní“ omezování hlášení se stále jedněch a těch samých žáků naopak výbornou pomůckou jak docílit, aby se ke slovu dostali všichni, včetně tří žáků s OMJ a dvou žáků s IVP.

Sebehodnotící archy pro angličtinu vyplňovala 17členná skupina 6. ročníku. Tito žáci jsou značně motivovaní, výuka je baví a není zde třeba vynakládat velkou stimulující energii. To se týká i žákyně s podpůrnými opatřeními.